Ludvík Vaculík - úvod k 5. vydání

(Brno, Atlantis 2002)

Od doby, kdy tato kniha vyšla v Atlantisu, jsem ji poprvé přečetl: teď při korektuře. Myslím si, že je dobrá. Děkuju za ni všem tehdejším okolnostem, lepším i horším, i své pevné představě o tom, co chci napsat. V tomto vydání jsem nezměnil nic, jenom ve shodě se skutečností jedno D proměnil v B a jméno Ella nahradil jménem Daňa, protože ona žena byla tehdy dotčena, že jsem ji z ohledů přejmenoval. Myslím si vůbec, že některé osoby budou na svůj výskyt v knize hledět už vlídněji než tenkrát. Já jsem chtěl zachytit jejich pohyb, názory a řeč, protože jsem si vždycky přál, aby toto byl někdo udělal třeba se Šaldou a Svobodovou, se Zeyerem a Sládkem, s Demlem a Junovou. Já se totiž vůbec snažím zapsat své přátele a lidi, kteří mne zaujali, do literatury přímo, aby jejich živá existence nevyplouvala až dodatečně z nějakých pamětí či náhodné korespondence. A divil jsem se už, že tohoto si nikdo nevšiml. Ještě tu dešifruju zápis ze 23. ledna 1980, kde jsem vyslýchán pro tzv. pražské číslo Tigridova Svědectví. Připravil jsem ho tehdy já s Petrem Pithardem a Jiřím Müllerem. A aby tu i starý čtenář našel něco nového, vyměnil jsem některé fotografie.