1993 Jůzl, Dvořák

Jindřich Jůzl a Joachim Dvořák

Labyrint, 1993

O úspěšné knize jste řekl, že po jejím přečteni se čtenář...řekněme - oběsí.

Ano. Tomu říkám literární úspěch.

Vy byste takové knihy psát nechtěl?

No... to by bylo přehnané. Opravdu dobrá kniha by měla být taková, že by ji autor napsal a sám se zastřelil.

To se již mnohokrát stalo. Svědčí to o kvalitě textu?

Svědčí to o účinku. Kvalita je druhá věc.

Má pro vás význam literární kritika?

Já beru na vědomí, že literární kritika je.

Zajímají vás ohlasy, recenze na vaše literární počiny?

Ano, ale jenom pěkné (úsměv). Zajímají mne všechny, samozřejmě.

Nejspolehlivější je psát sám o sobě. Znamená to, že spisovatel je více či méně exhibicionistou?

Ano. Dá se to dělat se studem a beze studu.

Nechcete nikde hovořit o svém posled­ním rukopisu. Můžete nám alespoň prozradit, čeho se týká?

Ta věc vznikala tak, jak byla vnímaná a žitá vzhledem k poměrům, jaké byly. V předešlé době by vyvolala mylný dojem, který může vyvolat i dnes. Nenastala ještě doba, kdy bych mohl toto téma projevit.

Obáváte se špatné interpretace od potrefených?

Ne. Nejsem s tou věcí po literární stránce vypořádán. Teď se k tomu obracím, jen když mám nějaký podnět, nebo mě někdo donutí. Není to ale pro mě zase tak důležité, abych si sedl a zabýval se pouze tím.

Leží-li vám na stole rukopis příliš dlouho, musíte v něm po čase začít určitě škrtat...

Dnes se dívám na svůj věk z před dvaceti lety kritičtěji. Je to prospěšné, ale zároveň i škodlivé a ničivé, protože přílišnou kritičností se ztrácí půvab spontaneity a živelnosti prvního textu.

Je pro vás výhodou mít i zkušenost novinářskou?

To nedovedu posoudit. Výhodou je topit se a být zachráněn. Výhodou je také být někde zavřený tak, aby si člověk mohl promýšlet své věci a nerušil ho svět a jeho vlastní příběhy. Výhodou je to, co člověk dovede s výhodou použít. Píšu to, co mě zajímá, nebo co mě namíchne, a snažím se najít přiměřený účinek. Uvědomuju si, že mě novinářská práce zdržuje od dlouhodobější, kde bych mohl dokončit, co jsem začal.

V Petlici jste redigoval a vydal přes čtyřista nejrůznějších rukopisů. Úctyhod­ný počet; mělo to všechno opravdu smysl?

Petlice nebyla nakladatelství, ale zařízení k uchování rukopisů. Soud o literární kvalitě se ponechával jiným lidem v příznivější době. Proto se v něm sešli autoři a tituly, které spolu vůbec nesouvisely. Bylo to vlastně dokumentační zařízení, podobně jako entomolog registruje každého brouka...

Který z nich vy považujete za nej­zdařilejší, resp. pro vás nejpůsobivější?

Každý z těch rukopisů v tu dobu a během následujících let na mě působil různě, třeba jako poznání nebo okouzlení, například román Eduarda Valenty “Žít ještě jednou”, přestože nebyl nijak zvlášť literárně zdařilý, nebo Hrabal - “Obsluhoval jsem anglického krále”. To ale časem vyvane.

Máte k některému specifický vztah ještě dnes?

Ke Grušově Mimneru.

Pokud by to bylo možné, chtěl byste ve své minulosti něco změnit?

Buď úplně vše, anebo, když už by to byla ta samá, nic.

Chtěl byste opakovat něco ze své minulosti? Chtěl byste se znovu stát náčelníkem Indiánů?

Nepřál bych si, aby mi bylo znovu 14, 15 let. A stát se náčelníkem Indiánů? Ti lidi, kteří z toho nevyrostli, se stali náčelníky v úplně jiných kmenech a to by se mně nelíbilo.

Nezamýšlel jste se ujmout nějakého náčelnického postu?    '

Já mám svůj kmen. Žije v téhle republice. Ale oni o tom nevědí, že je mám.

Odkud pochází vaše záliba ve hvězdách?

Z hvězd. Z dívání na nebe.

Máte blízký vztah k lidové písni, sám obstojně zpíváte. Má folklór pro lidi konce 20. století nějaký význam?

Každý má tolik bohatství, kolik ho umí uvidět nebo si udělat. Došel jsem k tomu, že děcka se mají včas ladit.

Jak?

To vezmete úplné malé děcko, co mu sama hlavička ještě ani nedrží, a přiložíte mu ji na svoje prsa a uděláte lá a potom láá a zase výš a potom dolů a všelijak, čistě a jemně a hlavně dost často. Nejméně každý večer.

Lidé, kteří chtějí reformovat společnost, neradi mění sami sebe. Platí to i o vás?

Já nechci nikoho měnit. Stačí mi, když jim vynadám.

Jste autorem výroku: “Reklama je uměním hovna”. Zaujala vás někdy nějaká reklama?

Ne.

A může existovat chytrá, inteligentní reklama?

Nemůže. Dráždí mě slogany o tom, že tohle je nejlepší. Já bych ty firmy, co nabízejí stejné zboží a každá to nejlepší, z televize vyhodil a řekl jim: Jak jste zjistili, že jste nejlepší? Dohodněte se, kdo z vás je nejlepší, a pak přijďte jeden. Mám k reklamě blbáckou nenávist.

Reklama má zřejmě ovlivňovat “bráchy”, replikuji váš název pro méně bystřejší konzumenty.

Inteligentní posluchač či čtenář se tím nedá rozčilit. Já ano.

Píše se v Lidových novinách také něco pro “bráchu”?

Já si myslím, že jsou celé pro bráchu.

A jak hodnotíte Literárky?

Jsou moc dobré! Jediné a nejlepší v České republice.

2. května 1968 jste napsal, že si přejete, aby byl normální režim a dalo se něco hezkého napsat o jarním zasedání parlamentu. Dnes již normální režim - vcelku - máme. Proč jste nic nenapsal o jarním zasedání parlamentu?

Bylo to v jiné době. Tehdy by to něco znamenalo. Dnes by to nebylo nic.

Zlepšily se nynější poměry do té míry, že vám už do nich nic není?

Zlepšily se do té míry, že mi tak moc nevadí, co je na nich ještě špatného.

Za stručné odpovědi děkuji Jindřich Jůzl a Joachim Dvořák.