Na okraj

Čtenáři přijíždějí do Brumova a ptají se, kde byl Vaculíkův rodný dům anebo jestli by šlo nějak lokalizovat tu či onu událost z jeho psaní. Tomuto přání vycházíme vstříc a rozhodli jsme se na mapě a časem i v terénu vyznačit místa, o která kráčí, a doplnit k nim příslušné texty. Těch míst bude asi deset. Texty s příslušnými odkazy sem budeme dávat postupně. Základem budou citace z tatových textů, k nim někdy přibude i komentář a taktéž bychom chtěli doplnit i fotky, zejména pokud se podaří najít snímky dokumentující dřívější stav.
Zatím nevíme, jestli se nám podaří z řetězce vybraných míst vytvořit nějakou chodecky atraktivní trasu.
Dotyčná místa budou v terénu označena: v minimalistické verzi půjde o drobnou tabulku s názvem místa a s QR kódem. Pokud to bude možné, časem umístíme do terénu i tabule s textem, které něco vypoví i návštěvníkovi přicházejícímu bez okamžitého přístupu na internet.
Omluvte, že vám tímto představujeme projekt zatím jen ve stavu zrodu. Budeme vděčni za připomínky, které nám umožní rodící se dílo vylepšit.

Stará jama na Řehonůřce - slavnostní odkrytí vykopávky a instalace pamětní cedule se uskuteční v neděli v 10 hodin. Sraz účastníků je v 9:45 na nádraží v Brumově, což bude navazovat na příjezd historického motoráku vracejícího se z jízdy do Valašských Klobouk.

Odjezdy historického motoráku z Bylnice do Valašských Klobouk jsou v 9:00 a ve 13:15, odjezdy z Bylnice do Slavičína ve 12:15 a v 16:16. V cílových stanicích se vlak obrací a jede zpátky bez velkého prodlení. Detailní jízdní řád tohoto mimořádného vlaku lze najít přes https://idos.idnes.cz/…eni.

Ukázat místo na mapě

A tam byla jama! Měřila asi dva metry krát tři, omyl, metr krát metr a půl. Každý do ní musel jednou spadnout, jak byla zastřena rostlinstvem! Z ničeho se nedalo poznat, k čemu byla, jak dávno ji udělali a kam dali vykopanou hlínu? Sypké a vlhké stěny neporostly dodnes ničím. Stál jsem teď nad jámou a hleděl do ní jak před čtyřiceti lety. Je stejná! Cítím, jak je teplá a čekající…
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Tu jamu jsem ve svých nejlepších letech objevil tak, že jsem do ní při plížení spadl. Hned jsem jí využil: čapěl jsem tam a čekal, až kolem mne poleze někdo z ogarů. Byla to hra taková: musel ses k někomu připlížit neviditelně a dotknout se ho. A už se kolem mne plazil Jožin Lorenc. Já jsem jenom prostrčil ruku travou. Ale musel jsem hned z jamy vylézt, byl jsem plný mravenců.
Když jsem potom jezdíval domů ze světa, vždycky jsem se na tu jamu šel podívat. Byla tam. Teď jsem ji ale neviděl třicet roků. Přemýšlel jsem, jak vznikla, když vedle ní nebyla vyházena žádná hlína. Myslím, že to byl vývrat velkého stromu. (…) Umiňuji si, že až teď pojedu do Brumova, ještě tam nějak dolezu.
Poslední sloka písně o Brumovu praví: „Je tam kdesi stará jama, ta tam jistě čeká na mňa.“ Je to jenom symbol: my máme na hřbitově připravený kamenný náhrobek od Otmara Olivy. Už nám z něho někdo i ukradl bronzový kříž.

 (dnes ulice Jos.Polácha)

Ukázat místo na mapě

„Jdeme s tatou ven,“ řekl jsem potom.
Čekal však už před chalupou, naše večeře zase zůstaly na stole.
Opíral se o roh stavení, kouřil.
„Toto všecko přijde raz pryč,“ ukázal matným pohybem na stodoly, které z nevypátraných příčin za rok vyhořely.
Vyšli jsme na cestu. Byli jsme naprosto střízliví. Pod klenbou lip, jejichž holé haluze se navrchu stýkaly, bylo temno o něco větší.
„Až dojde na kanalizaci, lípy zařvou,“ ukázal rukou s cigaretou na stromy, které za dva roky zařvaly.
Pomalým krokem došli jsme ke splavu u Pukýše. Košíkářova chatrč vypadala v siném světle prodírajícím se skrz mračna opravdu jak na Klondiku. Byla temná, jen z jejího plechového komína se pilně valil bělavý kouř. Led pod splavem se probořil a bylo slyšet, jak oslabeně šumí voda. V zátočině jsme se zastavili.
„Potok se musí znova zregulovat,“ řekl tatínek a na ta slova zmizely ryby, „cesta napřímit,“ a skácely se jabloně podél ní, „a jednou snad protáhneme naproti vlečku do závodu,“ řekl a na místě mlýnského náhonu vydul se škaredý škvárový násep.
„Čeká nás mnoho úkolů,“ řekl a zamračil se, „a máme moc nepřátel,“ řekl a umřela maminka.
Tak jsme kráčeli vstříc budoucnosti a současně k Tarandové. Šli jsme pomalu a on si co chvíli srovnával krok podle mého, což jsem vždycky vzal za výtku, že to mám dělat já. Až jsme došli k dalšímu splavu, u něhož teď jsem a stojím ve vodě zabrán do hry a do vzpomínek na mnoho jiných příjemnějších věcí, než o jakých píšu. Údolí se tu mísovitě rozevřelo a po jeho táhlých svazích splývaly šrafy stromoví, až se zřítily do potočních koryt, zatímco křovinaté meze, jimž se v tomto kraji říká hráza, psaly uvážené vrstevnice. Na tuto podhorskou šikmou zem, bílou pod světlem měsíce, který vyšel, ukázal teď tatínek.
„Jedenkráť pustíme tady velice, víš, velice silné traktory, aby to zoraly napříč.“
Neřekl jsem na to myslím nic, zdálo se mi to správné a můj smutek nad tím byl hloupý.

(Sekyra, 1966)

19.6.2023

Program: viz pozvánka níže

Tato akce se koná u příležitosti dvou výročí:
Devadesát let od průjezdu prezidenta Masaryka Bylnicí, když TGM jel do Topolčianek.
Vlak mířící na Slovensko projížděl přes Bylnici a pan prezident otevřel okno a zamával nastoupenému publiku.
Hudba hrála, Sokolové zdravili.
Tím druhým výročím je devadesát sedm let od narození Ludvíka Vaculíka (23.7.1926)

Neděle 16.7. - odjezdy historického motoráku M131.1
z Bylnice do Valašských Klobouk  9:00 a 13:15
z Valašských Kloubouk do Bylnice 9:30 a 13:58
z Bylnice do Slavičína      12:15 a 16:15
ze Slavičína do Bylnice     12:45 a 16:42
A pro fajnšmekry ještě:
z Trenčianské Teplé do Bylnice  8:15 (po dohodě s pořadatelem)
z Bylnice do Trenčianské Teplé 17:15

22.1.2023

Na to mohu odpovědět s jistotou: volil by generála Pavla.

Imponovaly by mu jeho vojenské zkušenosti i mezináodní prestiž, který prací v NATO získal.

Líbil by se mu i jako důstojná postava. On tata totiž byl duchem i tak trochu indián.

A pak se někdo diví, jestli by mu nevadilo, že Petr Pavel byl kdysi v KSČ.

Nevadilo. Měl by pro to pochopení.

(A nejen proto, že on sám ve straně taky kdysi byl. Ty dvě situace totiž dělí 40 let a  nesnesou srovnání.)

Po převratu rád navštěvoval všecky kouty naší země a setkával s lidmi všelijak činnými, v kultuře i jinak. A to i s těmi, kteří předtím byli v KSČ, aby mohli dělat to, co dělali.

Chápal, že například na venkově anebo ve vzdáleném maloměstě se lidé snažili žít, aby politika šla mimo ně. A tak situaci cítili jinak. O jejich morálce nakonec rozhodl hlavně výsledek jejich práce.

K závěru jeho života jsme někdy mluvili i o tom, že konkrétní zločiny nedošly k potrestání; to ho mrzelo. Ale vůbec se nepohoršoval nad lidmi, kteří jenom hledali cestu, jak tu horší dobu přežít bez velkých ztrát.

Jan Vaculík

Aktualita ke dni 29.12.2022

Jedná se o Sympozium Brumov v díle Ludvíka Vaculíka, které se konalo v Brumově 2.-3. října 2021:

Sborník konečně vyšel a je k mání !

Je to brožurka o 48 stránkách. Kromě textu všech přednesených příspěvků a QR kódů směřujících na jejich videozáznam sborník obsahuje i dvanáct v barvě vyvedených fotografií, jakož i zcela aktuální Dovětek.
Máte-li o sborník zájem, napište mi do mailu janek.vaculikseznam.cz, a já vám jej pošlu.

Cena sborníku při zaslání poštou je 50,- Kč plus poštovné 35,- Kč, celkem tedy 85,- Kč

Kromě toho jej lze zakoupit přímo v Městském muzeu v Brumově-Bylnici, kde se sympozium konalo. V Praze jej budete moci obdržet v čajovně Setkání ve Vojtěšské ulici, viz https://www.cajovnasetkani.cz

Odkazy na videozáznamy ze sympozia, které laskavě pořídila a na internet umístila paní Dana Mojžíšová, dám do samostatného příspěvku.

Celkové shrnutí v podobě videozáznamu je zde https://www.youtube.com/watch?v=4KD5wl20jv8

"Chlap, který věděl, že zle je těm, kdo sny nemají. Uměl se dívat na tradice a rituály pohledem třetího oka, z úhlu, který já jsem jako přímý účastník ztrácel, protože při našich hodech a jízdách králů jsem se z obav, aby všecko dobře dopadlo, dopředu jemně opil. Miloval jsem ty okamžiky, kdy se zasukovala realita, kdežto Karel se vyžíval v jejím rozplétání. Tak se nám stávalo díky prastarým zvykům a obřadům něco, po čem občas touží každý člověk poznamenaný civilizací: dařilo se nám na okamžik nahlížet do života našich předků prostřednictvím živého folkloru. Já jsem hledal prameny, ale Karel, jako správný proutkař, z nich už pil, takže pořád měl náskok. Nosil v sobě šifru k věcem, které už minuly, ale pořád mají sílu nás očarovávat, vždy usiloval o neuskutečněné, a tak svými nápady vytrhával z poklidu nadřízené i podřízené."

Takto Josef Holcman uvádí na scénu Karla Pavlištíka. Dalšími protagonisty jsou Mirek Zikmund a Ludvík Vaculík. Knížka na první pohled milá už svou přívětivou typografií. Tata by z ní měl určitě radost. Těšilo ho, když se kamarádům něco povedlo. JV

Stalo se to 16. prosince. Článek je ze Zpravodaje města Vodňany. - R.I.P.
Na další fotce je s LV bratr  Oldřich neboli Olin při řezání dřeva, což je situace, která je popsána v závěrečné části Sekyry, někdy před rokem1966. Nezdálo by se, že tato pasáž vychází z reality, ale asi vychází. Strýc Olin žije, dnes už jako jediný ze sourozenců; musím se ho zeptat včas. Na všecko se musíme ptát včas. JV

5. ledna 2022: dnes měl pohřeb Karel Šiktanc.

Shodou okolností před pár dny jsem v tatově pozůstalosti našel rukopis maďarské písně Smutná neděle, kterou Karel pro našeho tatu druhdy přeložil. I s věnováním. Proč to tehdy bylo důležité, o tom se píše v Českém snáři.