O knihovně

Co napadne spisovatele Ludvíka Vaculíka a jeho ženu Marii, když se řekne veřejná knihovna

(MEIER, Jan. Co napadne spisovatele Ludvíka Vaculíka a jeho ženu Marii, když se řekne veřejná knihovna. Čtenář, 1995, roč. 47, č. 5, s. 171.)

L. Vaculík: S veřejnou knihovnou jsem se seznámil jako chlapec, když jsem se naučil číst a samostatně už četl knížky, to znamená od třetí čtvrté třídy obecné, a chodil jsem do školní knihovny. Později jsem několikrát navštívil i obecní knihovnu v Brumově. Pak jsem chodil do knihovny městské ve Zlíně. Jinak jsem byl pořád zavalený literaturou, která se na mě z okolí skoro sesypávala. Internát, škola, studenti, každý něco čte a jeden od druhého slyší - četl jsi to a to, slyšel jsi o tom a o tom...? Dále jsem měl k dispozici knihovnu paní učitelky, která byla členkou a odběratelkou Družstevní práce. Později jsem už byl s literaturou tak dalece ve styku, že jsem toto veřejné zařízení už tolik nepotřeboval. Myslím si, že knihovny mají velký význam, čím dál větší. Lidi budou mít asi nějaký čas - kdo ví, jak dlouho méně peněz na knihy. Přitom zrovna lidi, kteří mají knihy rádi - už z té povahy jaksi plyne - že ti nejdou zrovna za penězi, za podnikáním, za ziskem a kniha jim bude vzácnější, a knihovna pro ně bude tím užitečnější.

M. Vaculíková: Pro mě veřejná knihovna znamená asi metr a půl Jiráska, metr a půl Třebízského, protože to bylo mé dětské čtení kolem třinácti čtrnácti let. Tu knihovnu, jsem z malé obce, vedl náš známý, bankovní úředník, a ten už věděl, v kterých místech jsem. Vždycky mi to nesl napřed a říkal, už s tím budeš za chvíli hotová. To mě přivedlo k tomu, že když si všichni dělali legraci z Jiráska, podceňovali ho - v éře Nejedlého, jehož "podpora" Jiráska budila až odpor - tak já jsem trochu trpěla, protože tahle četba byla rozhodující pro můj vztah k dějinám. Já teď v Dobřichovicích chodím přes most přes Berounku a slyším dusot rytířů, protože se mi to kdesi odvíjí. Ten pocit zůstal, takže v každé knihovně láskyplně nadechnu vzduch. Když jdu a vidím ty plné regály, tak mě cosi blaženého obleje.