Jaro je tady

(Ludvík Vaculík: jaro je tady. Fejetony z let 1981 - 1987. Praha, Mladá fronta 1990. 262 s.)

Sebrané spisy - úvod knihy

"Odhadněte můj věk," pravil mladý poručík, "a můžete si vypočítat, kolik mi bylo, když vy jste byl na vrcholu kariéry. Co jsem tehdy o vás mohl vědět? Ani teď nevím skoro nic." - Mínil svá slova v dobrém. Chtěl říct, že není předpojatý z minula, mé staré činy ho nezajímají, zajímá ho mé dnešní jednání, konkrétně ten prádelní koš věcí z domovní prohlídky.

Mé dnešní jednání však je pokračováním mého starého sporu, vím to už jenom já a pár mých starých spolupachatelů. Ti noví mladí vyšetřovatelé, stojící na začátku své špatné cesty, přišli do našeho kina pozdě a nic než těžká osobní zkušenost nemůže je přimět, aby se zajímali o zmeškané díly filmu. Hovor o tom s nimi nemá cenu, styk není užitečný, patří se jim vyhnout, a vůbec: předmět našeho starého sporu snad i zvetšel a rozpadá se nám už v rukou. Také nám musejí přijít noví lidé s novou formulací své potřeby, a my? My s novými díly pro ně, leda. -Ale mezi sebranými spisy, jichž je plný koš, není bohužel ani jeden můj.

Nenapadá mi teď na tomto místě nic lepšího než vylíčit, jak jsem holil našeho Jana. Přišel k nám a pravil, že se míní dát vyfotografovat na občanský průkaz. "Ale nejsi oholený," řekl jsem. "Už zas? Vždyť jsem se holil včera!" - "Jo, chlapče, to budeš už muset každý den," pravil jsem s myšlenkou o tom, jak si člověk postupně na sebe pevně obléká celý svůj osud, zapínaje jeden drobný knoflík za druhým zdánlivě nezávazně. "Víš co, já tě oholím!" řekl jsem a Jan se začal usmívat. "No vidíš," potěšila se madla, "tata tě oholí a ty místo něho podřízneš ty dveře, ať se mi ten koberec pořád neshrnuje..." Čekal jsem, zda ještě dodá, a ona dodala: "On má tata moc práce pořád."

Běžel jsem do koupelny, přinesl mýdlo, štětku a holicí strojek. Jan se posadil na židli doprostřed kuchyně, pod krkem ručník. Začal jsem ho mydlit. Ještě jsem nikoho neholil než sebe, je to mimořádný pocit. "To je pohodlí, co?" řekl jsem. Jan porušil grimasu pozornosti, řka: "Myslím však, že na tom prodělám, protože to není ekvivalentní tomu řezání dveří." Využil jsem škvíry a zajel mu štětkou do pusy. Řeč ho přešla. "Žádné dveře," pravil jsem, "oholíš mě na smrtelné posteli." Jeho vousy téměř nebylo třeba řezat, lezly pod štětkou. Jenom jsem je žiletkou tak lehce shrnoval. Potom jsem mu přistřihl do špičky tzv. knír. Umyl jsem mu tvář. Strhl jsem ručník a práskl jím do vzduchu. "Hotovo, pane."

Obsah knihy:

1981

Trest

Sebrané spisy

jaro je tady

Tutura dvě

Fejeton (pankreatitida)

Fejeton (po operaci)

Moštování

Raději o hnoji

1982

Poznámka o naději

Šimečkovy boty

Jaro je tady

Hňup z kaštýla

Několik dementi

Vůně června

Letní stíny

Srpnový den

Konec léta

O věrném přátelství Amise

Podzim u nás

Prosinec

1983

Redukce knihovny

Sněh

Jaro je tady

Dělnický škerbal

Domov

Senoseč

Černoši v Brumově

Srpnový den

V letadle

Prohlášení zaživa

Podzimní

Už je, chlapci, malý termín

1984

Psáno pro Listy

Ballerinnerung

Jaro je tady

Zpráva od Holého vrchu

Poznámka k rakovině

Čí je svět

Léto v Trondheimu

Srpnový den

Poznámky o hříchu

Albertův puč?

Říční výletní loď

Pokles rozumu

1985

Můj stůl v Belvederu

Obecní dům

Jaro je tady

Naše Evropa

Espreso na Můstku

Pipanovci mají potíž

Starý Valdek

Srpnový den

Kajetánka

Na účet podniku

Berjoska

Příkopy dnes

1986

Kavárna Union

Slova

Jaro je tady

Teror velký a malý

To je dobře

Český zápor

Co jsem dostal

Srpnový den

V důchodu

Několik rad anglické vládě

Našim herečkám

Podzimní cesta krajinou

1987

Kopyrajt na život

Historická chvíle

Jaro je tady

Veselé velikonoce

Jarní vítr

Mé fyziky

Letní tramvaj

Srpnový den

Proč píšu

Naše slavnosti

Podvody kolkolem

Počkejte doma...!

1988

Žlutý papír