Časopis Obsah

(Tvar, 23. 2. 2006, roč. 17., č. 4, s. 12)

Nakladatelství Atlantis připravuje na jaro letošního roku knížku nazvanou Jak jsme dělali Obsah. Milan Jungmann v ní přináší vzpomínky literátů (např. Miroslava Červenky, Jany Červenkové, Václava Havla, Ivana Klímy, Jiřího Kratochvila, Zdeňka Rotrekla, Milana Uhdeho a d.) na vznik a činnost samizdatového časopisu Obsah.

Naše ukázka pochází z úvodu knížky.

Předmluva

Já na tu dobu skoro nikdy nemyslím. Za to, co si pamatuju, neručím. Každý člen naší tehdejší "junty" by naši činnost a naše vztahy v letech 1981-1989 jistě vylíčil trochu jinak. Byli jsme rozliční, spojovala nás ta zábavná práce a prvky společného osudu. Po převratě každý šel svou cestou. Proti mé vzpomínce ať má větší platnost, co tu píše Milan Jungmann. Já jsem to nečetl, abych nebyl ovlivněn, a jsem zvědavý, co se dozvím.

Na začátku, v lednu 1981, nás bylo asi sedm, na konci sedmatřicet. První schůzku měli jsme u Alexandra Klimenta, ale jak k ní došlo, na to jsem se ho teď dokonce musel zeptat. A on pravil, že jsme se procházeli s Ivanem Klímou v Hodkovičkách a on řekl, že takto to dál nemůžeme nechat. Poměry jsou zkamenělé. Každý z nás sice něco dělá, ale jeden o druhém nevíme, nedáváme o sobě vědět navenek, a za chvíli nás nebude nikdo znát, a to oni chtějí. Mohli bychom třeba vydávat časopis.

Tu se hodí připomenout, že předtím, jsme se několik let, od roku 1975 do 1979, bavili a jevili psaním fejetonů. Také ten nápad vznikl při procházce: v březnu, na vltavské navigaci pod nábřežím Bedřicha Engelse, dneska Rašínovým. Byl tam Pavel Kohout, Ivan, Alexandr... Domluvili jsme se, že budeme v dohodnutém pořadí dávat do oběhu článek. Mělo to jít po týdnu, ještě ten rozvrh někde mám. Ale hned jak jsme začali, přidávali se k nám bez ptaní a požádání další lidé. Byl mezi nimi Karel Kyncl, Luboš Dobrovský, Petr Pithart... Tak obecná byla potřeba promluvit. Obsah článků neměl být a nebyl nijak pobuřující, protistátní. Texty měly být jen pravdivé a dobře napsané, čímž se lišily od toho, jak psaly noviny. Při domovní prohlídce v dubnu 1975 našel Matura Martinovský ten můj seznam a řekl: "To jste si zas něco vymysleli..."

Každého jara jsem všecky články shrnul, napsal k nim předmluvu, dal je opsat a vypravil je jako svazek Petlice pod titulem Československý fejeton/fejtón. Byly čtyři. Obsahují práce šedesáti autorů z celé republiky. Je to kronika, dokument, dodnes to nikdo nevydal.

Teď, tedy v zimě 1981, tu byl návrh dělat časopis. Tento nápad vydržel až do převratu, poslední číslo vyšlo v prosinci 1989. Sešli jsme se tedy, a bylo nás sedm: Saša, Ivan, Eda Kriseová, Jiří Gruša, možná Karel Pecka... Každý donesl svou práci v tolika kopiích, kolik nás mělo přijít. Alexandr je vložil do složek, a šli jsme domů s časopisem. Je třeba vědět, že vydávat bez povolení časopis bylo trestné. Proto jsme se vyhnuli znakům, jež definovaly periodikum: mezi nimi byl i název. My jsme neměli název žádný: Alexandr napsal na volný list slovo Obsah a pod to obsah složky. Je také třeba vědět, že tehdy u nás neexistovaly žádné rozmnožovací a tiskací nástroje, i cyklostylové blány byly evidovány.

Scházeli jsme se pokaždé u někoho jiného. Přijížděli i Brňáci. Každý měl něco přinést a nikdo to nečetl, neredigoval, neschvaloval. Všichni jsme byli suverénní, a byl to myslím Pecka, který řekl "junta". Byli jsme uzavřený spolek a jenom postupně jsme přijímali další členy. Jednou jsme jednu osobu dokonce odmítli přijmout, bylo to trapné hlavně pro mne, protože já jsem jí to měl vyřídit. O tom ale nechci psát, to ať napíše nebo nenapíše Milan.

Jednou za čtvrt roku jsme se scházeli "celostátně". Například u Mira Kusého v Bratislavě, u Ivana Kadlečíka v Pukanci. Často i mimo byt, v nějakém rekreačním zařízení. Ty schůzky pro nás měly větší význam než ta záminka k nim. Čekám, že právě o tom bude psát Milan Jungmann. Tam jsme pojmenovávali poměry a formulovali svůj postoj k nim. Promýšleli jsme budoucnost až po pád komunismu, čemuž však věřil jenom Milan Šimečka. Byla to taková až liturgie: Milan přednesl zprávu o politické situaci, jejíž vývoj vždycky byl příznivý. Každé zhoršení bylo příznakem zlepšení. On nás také povzbuzoval tím, že vykládal, jak významná je naše činnost. Obracel naši pozornost k našim úspěchům. Všecko četl, co kdo napsal, a na všem našel samé dobré věci. Pod jeho slovy se naše činnost utvářela jaksi ve směr a hnutí. Budoucnost, na jakou jsme se chystali, byla československá. Na schůzce na jaře 1989 jsme založili nakladatelství Atlantis a schválili jeho první ediční plán.

Hned na začátku jsme si vždycky domluvili, písemně, na lístečku, místo a datum příští schůzky: to kdyby nás teď rozehnali, abychom byli domluveni. A k tomu došlo! Státní bezpečnost si nás zpočátku nevšímala, ale jak se naše činnost rozšiřovala, začalo jí to vadit. Na tom jsme vlastně poznali, že děláme důležitou práci. My jsme každé číslo posílali Vilému Prečanovi do Dokumentačního střediska. On z toho dělal přehledy a výběry, jež nabízel zahraničním vydavatelům. Naše práce myslím opravdu byla důkazem, že u nás existuje opozice. Z jedné naší schůzky vznikl také nápad, že by Nobelovu cenu mohl dostat Jaroslav Seifert.

Jednu dobu jsme se pokoušeli na návrh Petra Kabeše práci řádně plánovat. Ale to nevydrželo. Svobodná vůle převládala, povinnosti nebylo možno nikomu ukládat, vždyť to byla práce zadarmo. Velice mne po převratě překvapily řeči, že někdo za to dostával peníze. Nikdy. Jedině když někomu něco z Obsahu pak vyšlo v zahraničí; to byl přece jeden z účelů té práce. Neměli jsme vedení, šéfa. Čísla jsem většinou skládal já, později hlavně Milan Jungmann. Je jisté, že někdo se asi staral o další příspěvky, já ne, já měl svůj obor. Možná také o tom se něco dozvím od Milana Jungmanna.

V posledních letech se nám některá setkání nezdařila. Například schůzka u Hany Ponické v Lukavici ztroskotala. Nás Čechy zachytili estébáci ještě doma a Bratislaváky, kteří lstivě vyjeli už v pět hodin ráno, chytli na silnici před Žiarem nad Hronom. Prozradit jsme se mohli jen my sami: neopatrnou větou v telefonu nebo před cizím člověkem. Jednou mi major Fišer při výslechu rozhněvaně pravil: "Vy jste dobře organizovaná skupina! Protože mezi vás se nikdo nedostane." Velice mě to potěšilo. Bral jsem to jako uznání od povolané osoby.

25. 4. 2003 Ludvík Vaculík

Po letech nad Obsahem

Tato práce si nedělá vědecké ambice, je určena všem, kdo se budou zajímat o tvůrčí dění ve společnosti spisovatelů vyloučených z oficiálních struktur po roce 1968. Zahrnuje texty o kultuře v širokém slova smyslu, především o literatuře a umění, eseje, fejetony i polemiky, uveřejňované v ineditním časopise Obsah, který vycházel v letech 1981 až 1989. Zařazené recenze se týkají jak knih samizdatových, tak exi1ových, ale i těch vydávaných v oficiá1ních. nakladatelstvích. Chtěl bych tak pomoci vyplnit mezeru v poznání kulturního vývoje v letech normalizace, např. poskytnout obraz tehdejšího myšlenkového a tvůrčího vývoje některých osobností současné kultury, ukázat, jak v tomto neoficiálním proudu mnohdy předbíhaly dobu a řešily problémy aktuální až dnes.

Práce je samozřejmě výběrem. Především Obsah se většinou neredigoval, a tedy nebylo výjimkou, že do něho někdo zařadil i dvacetistránkovou studii, nemluvě o tom, že jsme tam nechávali i články slabé. Někde jsem tedy byl nucen příliš dlouhé texty zkracovat, ta místa označuji (...). Neuvedl jsem třeba ani statě kultuře vzdálené, např. příspěvky Milana Hubla, jež byly přehlceny aktuálními spory o tu či onu lapálii, a některé další politologické úvahy. Knižně vydané věci, převzaté z Obsahu, jsem prostě vyřazoval automaticky: koho určitá postava nebo spor zajímá, má možnost najít si všechno, co v Obsahu bylo zveřejněno, v knihovně Libri prohibiti. Jak se čtenář těchto textů přesvědčí, pominul jsem i všechny své recenze (s výjimkou polemik), ačkoli jsem měl v každém čísle jednu kritiku soudobé tvorby - leccos z nich vyšlo v knihách Cesty a rozcestí či Průhledy do české prózy.

Bylo pro mne dobrodružstvím listovat v těch průklepových papírech a připomínat si po tolika letech, co všechno se kolem určitého textu "semlelo". Svou práci jsem začal studiem jednotlivých ročníků právě ve zmíněné knihovně v roce 2000 a teď ji uzavírám v červnu 2002. Leckteré události už se mi vypařily z hlavy, takže jsem jisté texty četl jakoby poprvé.

O to bylo všechno "napínavější". Např. Kadlečíkovy moudré besednice bych byl zařazoval bez výběru, naštěstí mi on sám v dopise napsal, že vyšly ve svazku Vlastný hororskop. Ostatně můj výběr si nekladl za cíl zmapovat veškerou aktivitu lidí sdružených kolem Obsahu, vždyť například úvahy o "přestavbě" ztratily nejen na zajímavosti, ale připadají nám dnes někdy až směšné, třebaže jsou nesporně svědectvím, jak překvapivě "čas oponou trhnul" a smetl  ze stolu kdysi vášnivé spory o to, jak dojít snadno a rychle k "socialismu s lidskou tváři". (Sem patřily třeba studie Miroslava Kusého Marxizmus a ekologická kríza, Byť marxistom v Československu aj.) Totéž platí o mnoha jiných politických úvahách.

Nezařazoval jsem ani básně a povídky (uměleckou prózu), protože zasahovat nějakým zkracováním veršovou strukturu jsem si prostě netroufl. Takřka v každém čísle byla ale báseň Miroslava Červenky, svá "díla v řečí vázané" nám svěřili např. Andrej Stankovič, Oldřich Kryštofek, Sylvie Richterová, Egon Bondy, Petr Placák, Ivan Slavík, Jiří Kuběna, Zbyněk Hejda aj.

Pracovat na koleně je někdy výhoda

V časech komunistické normalizace, kdy byl okamžitě umlčen každý hlas, jenž prozrazoval svobodné myšlení, se názorově různé skupinky intelektuálů pokoušely "vydávat časopis": měl svědčit o tom, že u nás nezávislé myšlení nebylo zcela vyhubeno. Nemám pečlivě vedený archiv, ale bezpečně vím, že jeden takový ineditní časopis Spektrum, který se snažil napodobit rozvržení stránek běžných novin (nemýlím-li se, duší této aktivity byl Petr Pithart), zanikl právě proto, že jeho "výroba" byla příliš pracná a náročná. Proto když jsme začali uvažovat o "časopise", jehož kmenovými autory by byli především lidé názorově blízcí někdejším Literárkám, rozhodli jsme se bez vážných diferencí, že tzv. vnější stránka nás nesmí omezovat, budeme jednotlivé příspěvky prostě řadit za sebou a celek uložíme do desek. Nebude to sice vypadat příliš elegantně a profesionálně, časopis to rozhodně připomínat nebude, ale byli jsme přesvědčeni, že i tak to splní svůj dvojjediný úkol: poskytnout umlčeným tvůrcům jakousi  publikační možnost, jak se říkalo tribunu, a za druhé dát kulturní veřejnosti najevo, že jsou tu autoři politickou mocí zbavení možnosti prezentovat svou tvorbu, tvorbu uměleckých a myšlenkových hodnot.

Už po krátkém čase se ukázalo, že tento nápad padl na úrodnou půdu. Zpočátku každý ze "zakladatelů" rozmnožil svůj příspěvek čtrnáctkrát, takže každý z nich obdržel jeden exemplář čísla, ale brzy se "povinných exemplářů" muselo odevzdávat dvakrát tolik, aby se dostalo na každého, a ještě se mohl jeden výtisk posílat do Scheinfeldu, kde pečlivý historik dr. Vilém Prečan uchovával doklady o činnosti těch, z nichž se dopuštěním komunistické ideologické tuposti stali disidenti. Exulantské i jiné časopisy si tak mohly článek (úvahu, báseň apod.) snadno převzít. Nebyla jistě náhoda, že ze všech takto strojopisně vznikajících "časopisů" se stal brzy nejznámějším a nejvyhledávanějším právě Obsah. Nikdo jednotlivá čísla neredigoval, s výjimkou dvou či tří čísel koncem 80. let, kdy se o jejich sestavování staral Petr Kabeš. Ale ani to nebyla v nejmenším nějaká skrytá skupinová cenzura. Naopak se naplno uplatnila zásada mít v čísle tzv. hosta, tj. autora, jehož názory i tvorba byly vnímány jako svým způsobem jinorodé. Tato praxe měla ovšem i svou zápornou stránku: neodmítali jsme ani příspěvky, které byly umělecky či myšlenkově vysloveně slabé, aby nám nikdo nemohl vytknout, že jsme uzavřená skupina, která mezi sebe nevpustí autory odlišného pohledu na svět.

Z doby Obsahu, kdy jediným "výrobním prostředkem" byl psací stroj a kdy jsme museli své schůzky tajit (jednou nás cestou na Havlův Hrádeček posbírali a vyslýchali policajti, takže několik z nás se skrylo v lese a tam jsme se podělili o to, čím jsme chtěli přispět ke společné hostině), nezůstalo naštěstí nic. Lidé, včetně těch, kdo Obsah dělali, zapomínají. Proto jsem se rozhodl, že se pokusím tu dobu připomenout. Především jsem se obrátil na účastníky tehdejších aktivit s žádostí, aby mi napsali, co jim paměť zachovala a jak hodnotí naše tehdejší usilováni. Neozvali se tak úplně všichni (nejvíc mě mrzí Alexandr Kliment), ale i vzorek, který takto vznikl, o čemsi vypovídá.

Milan Jungmann

Z Obsahu 1982. B. m. : 1983. 631 s. Edice Petlice.

Jiří Kolář: První císař dynastie Čáiu, Na život, na smrt, Kšaft, Modlitba k poezii, Doktor Seger
Ivan Blatný: Zimní (s doslovem Z. R.)
Czesłav Miłosz: Téma, Ryba, Podobenství, Lektury, Elegie pro N. N., Kolik nádherných záměrů
Eugene Ionesco: Autor a jeho problémy
George Orwell: Politika a angličtina
Petr Pithart: O bourání bohů
AN: Ztracená duše
AT: Král duchů
Eda Kriseová: Hrdinové současné české prózy
Milan Uhde: Kurs pro současníky
Zdeněk Rotrekl: Danse macabre
Sergej Machonin: Hibiscus rosa chinensis aneb o posedlosti
Ladislav Dvořák: Čoromoro
Ivan Klíma: Pračka
Eda Kriseová: Arboretum
Zdeněk Urbánek: Něco pro Lizzii, Poznámky po třiceti letech
Iva Kotrlá: Gymnasium flagri
Karel Pecka: Podivuhodný svět pana profesora Tolkiena
Sergej Machonin: Máša-Schorm-Lukavský: "Noční zkouška"
Ivan Klíma: Stanice Bouřná Čingize Ajtmanova
jka: Února
Milan Jungmann: A vyvolán byl jménem Jiří z Poděbrad, Příběh osočení, Další příběh osočení, Trampoty mladého spisovatele, Trampoty dalšího mladého spisovatele
Eda Kriseová: Chvála sovětských filmů
-mš-: Zpráva o kaluži
Milan Uhde: Liberár v Attice
Milan Šimečka: Americké kalhoty
Ludvík Vaculík: Poznámka k naději, Šimečkovy boty, Jaro je tady, Hňup z kaštýla, Několik dementi, Vůně června, Letní stíny, Srpnový den, Konec léta, O věrném přátelství Amise, Podzim u nás, Prosinec

Z Obsahu 1983. B. m. : 1984. 615 s. Edice Petlice.

Miroslav Červenka: Zahájení Pražského jara
Petr Kabeš: Zjednodušený čas
Verlain (přel. P. Kopta): Ukázky z Moudrosti
Karel Pecka: Dva tucty říkánek
Prof. Karel Černý: Románový svět Karla Pecky
Ivan Klíma: Už se blíží meče
George Orwell: Několik poznámek o Salvadoru Dalim
Václav Havel Odpovědnost jako osud
Zdeněk Rotrekl: Slovo o české kulturní diskontinuitě
Iva Kotrlá: Republika Dubrovník
Juraj Fabuš: Posolené v Ázii
Petr Kabeš: Těžítka, Listopadky
Eda Kriseová: Rej čarodějnic
Milan Šimečka: Balada o rovnováze
Jan Trefulka: Agricolina bonus
Ladislav Dvořák: Podnájem v Malém Berlíně
Zdeněk Urbánek: Stromy
Sergej Machonin: Rok na vsi
Václav Havel: Chyba
Karel Pecka: Vévoda a kuchař
Milan Jungmann: O něčem jiném, Letmé úvahy
H. G. Skilling: Projev
Milan Uhde: ...a když se řekne Voskovec
Jan Trefulka: Pomsta provincie
Miro Kusý: Druhá Biela kniha
Eva Kantůrková: Co je moderní
Milan Uhde: Idea Národního divadla
-mš-: Jeden statečný
/ko/: Dětské orgie
mu: Bílá nemoc 1983
Eda Kriseová: Podzimní poledne a odpoledne
Jan Trefulka: Výlety
Milan Šimečka: O odchodu do světa
Ludvík Vaculík: Fejetony:
Jaro je tady, Dělnický škarbal, Domov, Černoši v Brumově, Srpnový den, V letadle, Prohlášení zaživa, Podzimní

Z Obsahu 1984. B. m. : 1985. 635 s. Edice Petlice.

Jaroslav Seifert: Dopis zasedání koordinačního výboru z konce r. 1969
Ivan Klíma: Milý pane Seiferte
Ludvík Vaculík: Říční výletní loď
Jan Trefulka: Už to tak asi bude
Lenka Procházková: O velikém básníkovi
Václav Havel: Thriller
Miroslav Kusý: Rukojemníci superveľmocí
Eda Kriseová: Pokus o život
Zdeněk Urbánek: Přijeli herci
Petr Kabeš: Příspěvek pro 14. Mezinárodní bienále poezie
Karel Pecka: Blamovaná civilizace
Václav Černý: A potkat se
Milan Jungmann: Paměti jako memento
AZ: Pláč socialisty-vzdělance
Zdeněk Rotrekl: Z dodatků k Basic Czech
Eda Kriseová: Bál
Zdeněk Urbánek: Pohřeb
Karel Pecka: Jagothello
Andrej Stankovič: Verše
Ivan Klíma: Brýle
Petr Kabeš: October Story, Roztržitý čas
Věra Linhartová: Místa k bloudění
Milan Šimečka ml.: Morbídna poviedka
Milan Uhde: Tři písničky pro ženský hlas
Klement Bochořák: Vzpomínka na Kunštát
Václav Havel: Život na vidrholci
Irina M,: Jak jsem se poprvé a naposled setkala s Naděždou Mandělštamovou
Zdeněk Pochop: Přátelům o příteli
Miroslav Červenka: Pohřeb Olega Suse
Milan Šimečka: Tajný autor
Milan Uhde: Milý pane Vodňanský
Sergej Machonin: Z lázeňského intermezza
Miroslav Červenka: Odjezdy
Jan Trefulka: Tvář až příliš vysněná
Milan Uhde: Pravda o malém muži
Milan Uhde: Knížka o Havlíčkovi
Milan Jungmann: Jak se oživují mumie
KO: Tažní ptáci
Milan Jungmann: Druhý návrat Ivana Kříže
KO: Václav Richter: Žákovské perličky 
Miroslav Červenka: S pointou z Petra Bezruče
Ludvík Vaculík: Ballerinnerung
Milan Šimečka: Kruhy v písku
Miroslav Červenka: Soukromý diskusní kroužek
Ludvík Vaculík: Jaro je tady
Ludvík Vaculík: Zpráva z holého vrchu
Petr Kabeš: Těžítka
Ludvík Vaculík: Poznámka k rakovině
Eva Kantůrková: Umění sousedit
Ludvík Vaculík: Čí je svět
Milan Šimečka: O habánech
Ludvík Vaculík: Poznámky o hříchu
Petr Kabeš: Těžítka
Miroslav Kusý: To si eště dobre pamätám

Z Obsahu 1985. B. m. : 1986. 672 s. Edice Petlice.

Ivan Jirous: Magorovy labutí písně (Ukázky)
Ludvík Vaculík: Obecní dům
Lenka Procházková: Svátek s Dominikem
Petr Kabeš: Ryby berou
Miroslav Kusý: Slovenský fenomén
Ludvík Vaculík: Můj stůl v Belvederu
Jan Čep: Tajemství našich setkání
Jan Trefulka: Z pětašedesáti let svého života
Zdeněk Rotrekl: Le fleuve-řeka
Ludvík Vaculík: Naše Evropa
Patr Kabeš: Těžítka
Philip Roth: Romantika útlaku
Ivan Klíma: Milý Philipe...
Zdeněk Urbánek: Ztracená země
Ludvík Vaculík: Jaro je tady
Eda Kriseová: Milý Vašku...
Milan Uhde: Z neodeslaných dopisů
Milan Šimečka: Milý Zdeňku
Milan Jungmann: Militantní dogmatismus v akci
Ludvík Vaculík: Espresso na Můstku
Karel Pecka: Jak jsem viděl konec velké války
Eda Kriseová: Co se stalo v blázinci
Petr Kabeš: Těžítka
Petr Pithart: Mrtvá a živá voda
sm : O metru
František Pavlíček: Konec patriarchátu v naší obci
Sergej Machonin: O divadle
Milan Uhde: Autorské divadlo
Ludvík Vaculík: Pipanovci mají potíž
Eva Kantůrková: O politice vlivné a mocenské
Karel Pecka: Dívej se nahoru
Václav Havel: Výkřik prozření
Znigniew Herbert: Pan Cogito
Milan Uhde: Čemu učí básník
Ludvík Vaculík: Starý Valdek
Petr Kabeš: Na hladině
Lenka Procházková: Krádež na Kilimandžáru
Ludvík Vaculík: Kajetánka
Albert Kaufmann: Záznamy
Eda Kriseová: Co se stalo v blázinci
Petr Kabeš: Těžítka
Louis Auchincloss: Pustá země bez Pounda
Ludvík Vaculík: Srpnový den
(KO): Více než 13 řádky o...
jka: Lidová slavnost
Eda Kriseová: Mezi pannou a babou
Ludvík Vaculík: Na účet podniku
Petr Kabeš: Listopadky
Milan Uhde: Vlastní podobizna mladého muže
Milan Šimečka: Asijská výzva v srpnu
Ludvík Vaculík: Berjozka
Milan Jungmann: Bída romantického vzdoru
Miroslav Červenka: Z modlitby umlčovaného
Ivan Klíma: O Gándhím
Jan Trefulka: Rok 1985
Milan Uhde: Byly staré časy nebo nebyly
Sergej Machonin: Pokus o Olbrama Zoubka
Petr Kabeš: Těžítka
Ludvík Vaculík: Příkopy dnes