9. Návrat do trvalého bydliště a náhrobek od Otmara Olivy

Hrob č.55 (aneb LV): o svůj pozdější návrat do Brumova aneb „trvalé bydliště“ se Ludvík Vaculík postaral už v roce 1982, kdy si prostřednictvím paní učitelky Anděly Svatoňové pořídil na brumovském hřbitově hrobové místo. Vzápětí požádal našeho přítele Otmara Olivu, aby mu zhotovil náhrobek s kovovým křížem. Otmara vůbec neuvedlo do rozpaků, že má dělat náhrobek živoucímu člověku, a řešil úkol souběžně s náhrobkem na hrob svého učitele, malíře a sochaře Vladislava Vaculky. Oba náhrobky byly dokončeny a instalovány v letech 1983-84 a byly kombinací čtyřdílné pískovcové desky, na níž byl naležato upevněn stylizovaný bronzový kříž. Vaculík byl tehdy trochu zklamaný: představoval si, že kříž bude stojací. Otmar mu vysvětlil, že to nejde, neb "stojací kříž má jenom Pán Ježíš; normální lidé se musí spokojit s křížem naležato".

Bronzový kříž ovšem v r. 2012 někdo ukradl a patrně dal do sběru. A tak Otmar Oliva vymyslel náhradní řešení s oblázky.

Katolický pohřeb budu mít na svém rodném hřbitově v Brumově. Paní učitelka Svatoňová nám tam drží místo v hrobě č.55. Je to pěkné místo, odkud je pěkný výhled, zvláště když se v hrobě trochu povysedne.