Kusketa Quenesquney

Název: Kusketa Quenesquney
Autor: Václav Bělohradský
Zdroj: Lidové noviny
Datum: 23.07.1996

Ludvík Vaculík vzpomíná v Českém snáři, jak jako kluk každý rok budoval svůj indiánský kmen. Každého jara znovu, protože indiáni se mu přes zimu zase proměnili v bázlivé chlapečky svých rodičů. Vždy jsem cítil, že to je pravý smysl jeho každoročního fejetonu Jaro je tady. Co to z vás zima udělala, Černí pardálové, Svištící šípové, Mes-habové, zahřímá na nás každoročně. Každý z nás má své lepší indiánské já, jenže zimy jsou dlouhé a my zapomínáme. Z různých literárních svědectví dešifruji diletantsky původní náčelnické jméno Vaculíkovo jako Kusketa Quenesquney z kmene Yaqui. Podle svědectví znalců žije ten kmen dodnes v mexických horách, vzdálen civilizace i centrální moci, má vlastní řád, odmítá jakékoli bělošské instituce, jsou s ním potíže a nerozumí španělsky. Pokrok k nám v poslední době zavál nebezpečné španělštiny, kterým člověk musí mít odvahu nerozumět, jinak ho zotročí - třeba ta španělština temelínská. Ty novodobé agresivní španělštiny se náčelníka české větve kmene Yaqui bojí, protože on umí nerozumět jim nakažlivě. Jednou náčelník Kusketa rozhodl, že jeho kmen přepadne vlak, vypráví se v Českém snáři. Účinek na cestující měl být psychický, proto všechny vystřelené šípy měly letět těsně nad vagony. "Říkám nad, ale říkám také těsně" - pravil náčelník Kusketa. Zapomenul tenkrát, že k tomu je třeba dost napnout luk, což slabší indiáni nedokážou. Ludvík Vaculík napíná luk dost, střílí "těsně nad vlak" a to má na cestující velký "psychický účinek". Třeba úvahu o Temelínu končí takto: "Za nejcennější energii však považuji energii těch (protestujících) mladých lidí, protože z ní se život může obnovit i po výbuchu. No, a nevybuchlo to vlastně už?" Přestřeluje, ale jen těsně nad. Náčelníkovi Kusketovi Quenesquneyovi je dnes sedmdesát. Ze všech jeho myšlenek mám nejraději tuto: "Potřeba harmonického soužití ve společnosti vede člověka k tomu, že místo aby řešil problémy společnosti, vytváří si svou vlastní společnost" (Český snář). Byla to právě tato lidská potřeba, která nás v dějinách stála nejvíce krve a která nás intelektuály stále ohrožuje nejvíce. "Paraúq háára, Kusketa," přeji mu, protože španělsky on nerozumí.