Jaroslava Jiskrová

Milý pane Vaculíku,

děkuji Vám za Vaše originální a často jasnozřivé myšlení a vidění, které nás svou bystrostí a úhly pohledu nepřestává překvapovat a fascinovat, které nás učí myslet hlouběji, všímat si světa a lidí kolem sebe méně povrchně, v detailech, na které jsme předtím ani nepomysleli,

děkuji za Vaše neochvějné přátelství, které nelze zrušit žádnou banální lapálií, jak je dnes mezi lidmi zvykem, za Vaši vřelost vůči přátelům, které si všichni nesmírně vážíme a rádi jí využíváme a hřejeme se v ní,

děkuji Vám za to, že vždycky přispěcháte na pomoc lidem v těžkých životních situacích, zajímáte se, pomáháte, noblesně a s taktem je podpíráte tak dlouho, dokud se nevzpamatují – já osobně Vám to nikdy nezapomenu…,

děkuji Vám za to, že jste nám v normalizaci svými texty v tehdejším sešněrovaném a šedém životě usnadňoval a obohacoval život – vrhali jsme se například na samizdatový měsíčník Obsah a rychle vyhledávali poslední barevnou stránku (někdy žlutou, někdy růžovou nebo bleděmodrou?) s vaším novým fejetonem,

děkuji Vám za Vaše knihy, které nás nutí vidět svět, jak jsme ho dosud neviděli,

děkuji Vám za to, že nás učíte, jak důstojně přemáhat neduhy charakteru a stáří … ?

děkuji Vám také za Madlu!

A tak by se dalo pokračovat…

Prostě – děkuji Vám (i za ostatní) za to, že jste. Máme Vás rádi a doufáme, že Vám budeme moci být nablízku ještě dlouhá léta.

Hodně zdraví a dobré mysli do dalších let! Ať vám to ještě dlouho zpívá!

Vaše Jarka Jiskrová (baba nakladatelka)