Szanowny Panie Ludviku

Adam Michnik

(Literární noviny, 24. července 2006, roč. 17, č. 30, s. 7.)

Szanowny Panie Ludviku,

jak wielu moich kolegów zapamiêtalem Pañskie nazwisko po raz pierwszy z 1968 roku. Siedzialem wtedy w wiêzieniu i przeczytalem w „Trybunie Ludu“, organie KCPZPR, ¿e Ludvik Vaculik znany kontrrewolucjonista maczal palce w przygotowaniu manifestu „Dwa tysiace slów“:

Od tego czasu wielokrotnie czytalem Pañskie teksty w pismach emigracyjnych, zachodnich i podziemnych i wci¹¿ byly one dla mnie wzorem cudownej ironii wobec dyktatury i glupoty. Z tej ironii wyrastala rozwaga i roztropnoœæ.

Cieszê siê, Ÿe obaj doczekaliœmy koñca komunizmu, a Pan dodatkowo wspanialego jubileuszu. ¯yczê Panu du¿o zdrowia i du¿o wspanialych tekstów.

ADAM MICHNIK

Vážený pane Ludvíku,

jako mnoho mých přátel jsem Vaše jméno zaznamenal poprvé v roce 1968. Seděl jsem tehdy ve vězení a v Tribuně Lidu, oficiálním tiskovém orgánu komunistické strany, jsem se dočetl, že Ludvik Vaculík, známý agent kontrarevoluce, se angažoval v přípravě manifestu Dva tisíce slov.

Od té doby jsem mnohokrát četl Vaše texty v západoevropském tisku, v exilových časopisech i samizdatových publikacích a vždy pro mě byly vzorem nádherné ironie vůči diktatuře a hlouposti. Z oné ironie byla cítit rozvážnost a pronikavý úsudek.

Mám radost, že jsme se oba dočkali konce komunismu, a Vy nyní i krásného životního jubilea. Přeji Vám mnoho zdraví a skvělých textů.

ADAM MICHNIK