Slovo úvodem ...

V poslední době se náš lid zas dobrovolně schází v ulicích a na náměstích, aby vyjádřil svůj názor, náladu či přání. Při tom však ke zřetelnému vyjádření kupodivu málo dochází: jedinci mají bez technických pomůcek slabý hlas, hesla volaná společně mají omezený výraz a psané věty se nedožívají více než několika minut. Na delší projevy nemůže dojít iproto, že účastníci se musejí často rychle přemisťovat, hnáni ranami obušků či proudem vody.

Při podobných příležitostech lid všech dob a národů šel do událostí vybaven nějakými nástroji, pomůckami, přinejmenším však programovými písněmi. Také vzrušené chvíle našich dějin se vyznačovaly písněmi: náboženskými, vlasteneckými, vojenskými či dělnickými. V dnešní převratné době jsme zatím neslyšeli na ulici či na náměstí jinou společnou píseň než - státní hymnu! Účastníci manifestací a demonstrací už téměř neznají dřívější písně pochodové, pohybové a náladové, z nichž by se ostatně těžko vybíraly písně vystihující dnešní potřebu.

Vydavatel tohoto malého zpěvníku proto přichází co nejrychleji s několika novými písněmi, jež se podle jeho mínění hodí na dnešní ulici a náměstí. Opět se blíží některá výročí, starší i novější, k nimž z rozmyslu vlády přibylo výročí "lednové pendrekiády" spojené navždy se vzpomínkou na hrdinský čin Jana Palacha. Jsou to písně inspirované Karlem Havlíčkem Borovským: totiž úžasnou shodou jeho tehdejšího a našeho dnešního poměru k pánům, k policii a k byrokracii. Tuto shodu si uživatel zpěvníčku potvrdí nahlédnutím do "Přílohy", v níž je reprodukováno několik Havlíčkových písní.

Pro nejmladší generaci našich vlastenců, která se cítí v opozici k režimu, jehož úpadek si však přisvojila až do zapomenutí i těch kdysi nejznámějších písní, připojuje vydavatel k některým písním noty.

Uvažujeme někdy o tom, kde by v dnešní době stál a jak by dopadl například Karel Čapek, Vladislav Vančura, Jaroslav Hašek, Ivan Olbracht; to jmenujeme jen ty, které si dnešní režim počítá za své předzvěsty, podobně jako ze starších Němcovou, Nerudu a v určitém významu právě i Karla Havlíčka.

Po takových salónních úvahách dostává socialistická literární kriminalistika tímto zpěvníčkem havlíčkovských písní příležitost uslyšet odpověď na onu abstraktní otázku.

Učte se těm písním a vyhledávejte krom toho i starší písně vlastenecké a revoluční. Zpívejte si v rodinách, v čekárnách a dopravních prostředcích. Zakládejte kroužky. Zpěv je možno vznést i v postranních ulicích, zatímco sbory nepřátel vašeho zpěvu stojí na hlavním náměstí. Notový zápis uvedený zde je jen pro nácvik; píseň se nese dále, zpíváte-li ji co nejvýše v přiměřené tónině.

Vydavatel zpěvníčku dává při této příležitosti vlasteneckým zpěvákům k úvaze založení celostátního pěveckého sboru "Havlíček". Sbor by pracoval rozptýleně v místních kroužcích a jeho celostátní ráz byl by v tom, že jeho části by - každá ve své obci, ulici či náměstí, v hostinci či klubovně - zpívaly v určité dny současně.

Vydavatel si bude pokládat za úspěch, čest a slavnostní povinnost soustřeďovat dílčí a vydávat souhrnné zprávy o založení, nácviku a vystoupení jednotlivých částí celostátního pěveckého sboru "Havlíček".

V Praze 18. července 1989