Polepšené pěsničky

Ludvík Vaculík

(VACULÍK, Ludvík. Polepšené pěsničky. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Dokořán a Nakladatelství Jana Jiskrová - Máj 2006. 248 s. )

Názor od cimbálu

Doslov Jana Rokyty

Krátce po našem seznámení mu pravím:

"Na spisovatela si relativně velice chytrý!"

On na to:

"Šak já také málo píšu!"

Rukopis knížky jsem četl vícekrát a pořád v něm nacházím přitažlivosti, které mně poprvé ušly. Text je valašsky hutný. Autor píše, co chce povědět, a zároveň to komentuje, glosuje a uvozuje do všelijakých kontextů. Zrovna tak si počíná lidová píseň, ta původní, sdělná a silná.

Když jsme se s Vaculíkem, díky Karlu Pavlištíkovi, poznali, spolupracovala s cimbálovou muzikou Technik plejáda výrazných kumštýřů Jarmila Šuláková, Josef Laža, horňáčtí chlapci Dušan a Luboš Holí a další dobří; řekněme elita moravského folklorismu, zpěváci prvního řádu. Do tohoto světa vstoupilo Ludvíkovo zpívání jako vyložený protipól všeho dosavadního. Jeho projev byl dvojího zrna: tichý, citový, malučko nyvý, s názvuky sentimentu; a silný, hlasem až hrubozrnným, pozounově vytrubovaný do tváře okolního světa. Po takovém zpěvákovi jsem doslova "skočil". Právě tak jsem slýchal v dětství zpívat na jasenských svatbách, tak zpíval můj tata i všichni strýci, takové hlasy zněly v kostele. Ludvík měl už předem vybudovaný pevný postoj ke každé z písniček, které jsme si vzájemně předkládali k uvěření. Toho jsem si musel všimnout, to nešlo nevzít. Vznikl tak okruh rozhlasových nahrávek, které stojí na způsobu jeho pojetí každé z pěsniček. - Ostatně vždycky na mne pravdivěji působil spisovatel, který zpívá, než zpěvák, který píše...

Jihovalašský kroj z Nedašova si Ludvík pořídil tuším před osmi deseti roky. Na zcela neotřelé novinářské otázky typu "Proč jste si, pane Vaculíku, nechal ušít kroj? Má manifestovat vaše zakotvení v rodném regionu?" jsem při "vernisáži" kroje ve Zlíně slyšel Ludvíkovu odpověď: "Aby bylo na světě o jeden víc."

V knížce se až příliš často objevuje mé jméno, a to v pohledech protichůdných, rozhodně se ale nebere nadarmo. Ba i to vyjádření "rypák Rokyta" považuju za přívlastek mluvnicky i jinak neshodný se substantivem. Uklidňuje to.

Obdivuju přesnost, barevnost i situační pravdivost autorových nahlédnutí do dětství a mládí v Brumově a ve Zlíně. Já si dokážu pravdivě vybavit pouze zvuky mluvy a muziky, a k tomu i vůně, co jich na malé valašské dědině bývalo. A chtěl jsem obdivovat i Vaculíkovu hru na housle. Ale jako "na potvoru" jsem ho nikdy hrát neslyšel. Mám pocit, že o tento zážitek definitivně přijdu. A když mně při jednom natáčení blesklo hlavou, jak by asi působil spisovatel-primáš před naší muzikou, zůstává dodnes při tom blesknutí. Neprav nic, nebude nic!

V knížce se můžeme dočíst, že východní Morava je "hlavní město muziky". No však po celý svůj muzikantský život to zdůrazňuju a hlásám po téměř celém světě. Naši muzikanti mají v sobě zcela zvláštní svět nápěvných a harmonických snů a představ. To v sobě nosí jako ty kulturní chrámy, o nichž je řeč v jednom Vaculíkově fejetonu O kostře v Lidových novinách. Muzikantští architekti je vztyčují všude, kde zpívají a hrají, a pak si je odvezou zase do svého domova. Tato knížka svědčí i o tom, že stojí za to jezdit po takových chrámových stavbách. A že já s autorem pocházíme z hlavního města muziky, je naším společným tónem.

Obsah knihy

I  Jak sem já šél do búdy

Dušička

O zpěvu

O zpěvu mém

S houslemi do světa

Čím budu

Moje zpěvníky

Oslovení

Na horách studénky

Polepšovna

Konference, vykopávky, judikáty

Danaj, erotika, půltóny

Szomorú vasárnap

Wlastenci, Božena Němcová, Vlastje

Na první tebe spatření

Žena

Názor od cimbálu (doslov Jana Rokyty)

II  Důkazy a úkazy

III Nové vlastenecké písně

Obsah CD

1. Jak sem já šél do búdy 

2. Na horách studénky

3. Už sa jaseň blíží pomalučky

4. Jabléčka už dozrávajú

5. Vyjdi ně, slunéčko, nad zálesí

6. Aj vàší, vàší

7. Vídeň, milý Vídeň

8. Smutná neděle (Szomorú vasárnap)

9. Pověz ty ně, moja milá, pověz

10. Kis pejlovam...

11. Ohne Lieb und ohne Wein

12. Pod Prešpurkem kraj Dunaja

13. Nad Lidečkem zelený háj

14. Radosti, radosti