Radosti, radosti Ludvíka Vaculíka

(Ludvík Vaculík zpívá, čte své fejetony a průvodním slovem opatřil)

Druh nosiče: MC

Vydavatel: © Supraphon 1993

STEREO 11 1863-4 911

Seznam skladeb:

1. Už sa jaseň blíží pomalučky 3:22

/text posledních 2 slok L Vaculík/

2. U nás na Moravě (fejeton) 5:55

3. Ej, Košute, Košute 1:45

4. Vyjdi ně, slunéčko, nad zálesí 3:57

5. Dyž sem byl malučký 2:08

6. Už je, chlapci, malý termín (fejeton) 8:24

7. Zešli zme sa třé mladenci 4:00

8. Aj, dobře to král Šalamún znamenál 2:00

9. Presmutná neděla (maďarská lidová) 2:17

/slovenská verze/

10. Smutná neděle (maďarská lidová) 2:16

/slovenská verze - text: K Šiktanc/

11. Pravili předkové naši 1:00

12. Poručál rozkazač 3:12

13. Už jedenkráť ten čas přišel 3:42

14. Císařu Františku, malú krajinu máš 3:05

15. Ladění (fejeton) 4:22

16. Jabléčka už dozrávájú 2:32

17. Radosti, radosti 2:54

(text poslední sloky L Vaculík)

Úprava písní: Jan Rokyta

Spoluúčinkují:

Cilka Vaculíková - sólo zpěv (16)

Jan Rokyta - cimbál (3,4,6,11)

Jiljí Dybal - violoncello (4)

Ostravská cimbálová muzika TECHNIK (1,5,7-10,12-14,16,17)

primáši: Miroslav Hlosta a Jiří Crha

Hudební režie : Vladimír Studnička

Zvuková režie : Ivo Roubal

Nahráno ve studiu Českého rozhlasu Ostrava v květnu 1991 až únoru 1993

Vydáno ve spolupráci s Lidovými novinami

Sleeve-note:

Radosti, radosti ….

Tímto názvem ustupuju vkusu laskavého vydavatele, jenž myslí, že takto kýčovitý je vkus laskavého posluchače. Tomu tedy pravím, že z radosti jsem si zpíval málokdy a že užitečněji se zpívá ze smutku. Však také ta pěsnička o radosti, pochybně valašská, je smutná a valašský úškleb jsem do ní poslední slokou přidal já. Ze stesku zpívala maminka, když nás kolébala. O tom píšu ve slově "Ladění" Její písně, musím říct, moc folklorní nebyly : " Za horou, za lesem v hustém háji jest tam hrob obklopen květinami" byl "hit" jejího mládí. Původní písně u nás tehdy už zmizely a uchylovaly se do sbírek, kde jsem je potom potkával. Teprve v cizině, ve 40 kilometrů vzdáleném zlém Zlíně, jsem ve stesku po domově nacházel ve zpěvnících jeho řeč, nálady i milé předměty bývalého života. Potom v Praze, a hlavně na vojně!

A vůbec upozorňuju, že tyto pěsničky a všecky, které si zpívám, nejsou možná folklor. Já vlastně ani, co je to folklor, nevím ! Pro mne jsou to praktické, po ruce jsoucí pomůcky k ovládnutí, vyjádření a využití životních situací. Když například se mi stalo něco špatného a nenapravitelného, měl jsem na to písničku o vodě, která "všecky mosty zebrala, ten poslední nechala", a ten most byla ta písničky. Nedělám si také výčitky z toho, když k té písničce přidám pár svých slok. Dobrý folklorista to samozřejmě musí odmítnout, ale ještě lepší folklorista uzná, že je to správné, vždyť tak ty pěsničky vznikaly. Takovým ještě lepším folkloristou v mém případě byl Jan Rokyta.

On a jeho muzika mi umožnili, abych také já něco měl z té "sametové" revoluce. Protože svobody slova, té já měl, kolik jsem si dovolil ! Ale zazpívat si z valašskou muzikou - to jsem prv nemohl, oni by ji zavřeli a mne nechali.

Ludvík Vaculík